ROUTE 66 - Main Street of America
Route 66 vznikla ve 20. letech 20. století díky nutnosti rozšířit stávající dopravní sítě. Zejména na západě USA existovala do té doby jen nepřehledná změť cest, tratí, stezek a pěšin, vytvořených indiány a bílými přistěhovalci, které však přestávaly vyhovovat rychle se rozvíjející automobilové dopravě. Žádná z tehdejších amerických cest navíc nespojovala kontinuálně východ se západem a tak sílil tlak na výstavbu moderní zpevněné transkontinentální dálnice, který vyústil roku 1921 v přijetí federálního zákona o dálnicích a 26.listopadu 1926 pak byla otevřena cesta, která dostala název U.S. ROUTE 66.
Route 66 se rychle stala americkou cestou číslo jedna a říká se, že prakticky každý Američan alespoň jednou za svůj život po Route 66 cestoval. Ať už to byly zástupy zchudlých farmářů, hledající ve 30.letech v Kalifornii lepší život, či vojáci přesunující se ke svým jednotkám za 2. světové války a nebo v 60. letech mladí lidé toužící po svobodě a dobrodružství. Další vývoj automobilismu však způsobil, že se úzká silnice protínající středy měst stávala stále pomalejší a nebezpečnější. V roce 1956 byl vydán zákon o novém silničním systému, který počítal s vytvořením nové sítě mezistátních dálnic, které by nahradily staré silnice včetně Route 66. Nově vybudované dálnice znamenaly konec pro mnoho městeček prosperujících na trase Route 66 - tradiční motely, restaurace i benzínové pumpy osiřely a mnoho lidí si našlo obživu jinde. Zdálo se, že sláva Route 66 je nenávratně pryč.
Nostalgie po časech zašlé slávy však nedala této americké legendě zahynout a v každém z osmi států, kterými Route 66 prochází, vznikly místní asociace, jejichž dobrovolní členové dělají vše pro záchranu toho, co ještě zbylo. Znovuožívají útulné restaurace, obnovuje se historické dopravní značení a tradiční reklamní tabule. Fenomén Route 66 se opět probouzí nejen v Američanech, ale i v lidech z celého světa, kteří chtějí poznat Ameriku takovou, jaká doopravdy je.
ROUTE 66 v kostce:
Route 66 vznikla ve 20. letech 20. století díky nutnosti rozšířit stávající dopravní sítě. Zejména na západě USA existovala do té doby jen nepřehledná změť cest, tratí, stezek a pěšin, vytvořených indiány a bílými přistěhovalci, které však přestávaly vyhovovat rychle se rozvíjející automobilové dopravě. Žádná z tehdejších amerických cest navíc nespojovala kontinuálně východ se západem a tak sílil tlak na výstavbu moderní zpevněné transkontinentální dálnice, který vyústil roku 1921 v přijetí federálního zákona o dálnicích a 26.listopadu 1926 pak byla otevřena cesta, která dostala název U.S. ROUTE 66.
Route 66 se rychle stala americkou cestou číslo jedna a říká se, že prakticky každý Američan alespoň jednou za svůj život po Route 66 cestoval. Ať už to byly zástupy zchudlých farmářů, hledající ve 30.letech v Kalifornii lepší život, či vojáci přesunující se ke svým jednotkám za 2. světové války a nebo v 60. letech mladí lidé toužící po svobodě a dobrodružství. Další vývoj automobilismu však způsobil, že se úzká silnice protínající středy měst stávala stále pomalejší a nebezpečnější. V roce 1956 byl vydán zákon o novém silničním systému, který počítal s vytvořením nové sítě mezistátních dálnic, které by nahradily staré silnice včetně Route 66. Nově vybudované dálnice znamenaly konec pro mnoho městeček prosperujících na trase Route 66 - tradiční motely, restaurace i benzínové pumpy osiřely a mnoho lidí si našlo obživu jinde. Zdálo se, že sláva Route 66 je nenávratně pryč.
Nostalgie po časech zašlé slávy však nedala této americké legendě zahynout a v každém z osmi států, kterými Route 66 prochází, vznikly místní asociace, jejichž dobrovolní členové dělají vše pro záchranu toho, co ještě zbylo. Znovuožívají útulné restaurace, obnovuje se historické dopravní značení a tradiční reklamní tabule. Fenomén Route 66 se opět probouzí nejen v Američanech, ale i v lidech z celého světa, kteří chtějí poznat Ameriku takovou, jaká doopravdy je.
ROUTE 66 v kostce:
- - Route 66 začíná v Grant parku v Chicagu a končí v kalifornské Santa Monice na břehu Tichého oceánu
- - celková délka Route 66 je 2.448 mil, což je je v přepočtu 3.940 km
- - po celé své délce prochází Route 66 přes 3 časová pásma
- - Route 66 prochází 8 státy USA, jsou to Illinois, Missouri, Kansas, Oklahoma, Texas, Nové Mexiko, Arizona a Kalifornie
- - nejkratší úsek Route 66 leží v Kansasu a je to pouhých 12 mil, naopak nejdelší úsek je v Novém Mexiku a měří kolem 500 mil
- - v současnosti byla původní Route 66 nahrazena pěti moderními mezistátními dálnicemi (I-55, I-44, I-40, I-15 a I-10)
- - Route 66 protíná mnohá velká americká města, jsou to např. Chicago, Springfield, St.Louis, Oklahoma City, Amarillo, Albuquerque a Los Angeles
- - Route 66 vede také přes několik indiánských území, z nichž největší je rezervace kmene Navajů v Novém Mexiku
- - Route 66 prochází přes kalifornskou poušť Mojave
- - neoficiální hymnou Route 66 je píseň Bobbyho Troupa "Route 66", kterou nahrálo již více než 100 interpretů (např. Rolling Stones)
Rozhovor s Danielem Odehnalem, vítězem cesty harleyem po Route 66:
Jaké to je, vyrazit po Route 66?
Fantastické. Po startu v Santa Monice jsme projeli Los Angeles. Šedesát šestka tam sice vede nevábnými čtvrtěmi města a s poezií to nemá nic společného, ale když vyjedete dál, je to sen. Rout sixty six vás doslova okouzlí, pod zadkem typicky bublá harleyácký motor, kolem se míhají typické sloupy, logo Route 66 je nakresleno každých pár set metrů na silnici... Pak vám v baru U řvoucích kuřat, tam kde 66 musela ustoupit nové dálnici, typická blondýna naleje kafe a tlupa
nachmelených kamióňáků vás dvě hodiny drží na místě, kecá se hlavně o motorkách a ženských a kamiónech...
A byla to opravdu bezstarostná jízda?
Jasně. Je to pocit absolutní, naprosté svobody. Prostě Amerika. Na silnici potkáváte osamělé motorkáře, kteří se vzájemně pozdraví jen vztyčeným prstem levé ruky, samotáře, kteří jsou tady jen a jen kvůli téhle silnici. Potkáváte jich desítky. Někde jako by se od dob Bezstarostné jízdy zastavil čas. Pomalu čekáte, že támhle z opuštěného motelu vyjde Hooper s Fondou, ten kolorit navozují obytné auťáky v hipísáckém stylu, skoro vraky, ale na tuhle silnici prostě patří.
Co únava?
Prostě zastavíš - třeba u bývalého motelu Roy`s uprostřed pouště. Rezavý autobus, kdysi restaurace, se tam rozpadá, vedle zřícenina pošty, kolem trní a bodláčí. Nebo v Hackberry u úžasné staré pumpy - skanzen sixty six - všechno originál, stará corvetta vedle fordky téčka, garáže, stojany, to se ani nechce odjet.
Ale program cesty byl dost nabitý, takže muselo se jet. Po té jízdě to samozřejmě cítíte, i když harley je pohodlíčko, ale aby byl čas třeba na Las Vegas, tak nějaká únava... Spíš neustálá eufórie.
Policisté, pokuty...
Tak ti budí fakt respekt. Takže člověk si dává pozor a vzhledem k našemu dolarovému vybavení se nedá riskovat. A taky - kolikrát jsem byl u toho, když stavěli řidiče auta a odvedli ho v klepetech. Ve městech vcelku normální scéna. Ale na Route 66 žádný problém. Když už někoho potkáte, tak je to harleyák a až na jednu zácpu v Las Vegas celou cestu žádná kalamita.
Od pražského Džbánu do Las Vegas... Co to s člověkem dělá?
Sen. Sedíte v nočním městě, který je jedním velkým bláznivě osvětleným cirkusem u bazénu s plechovkou piva v ruce... Jinak tedy past na naše dolary, ale vůbec jich nelituji. Když si uvědomíte, že jsme projeli Kalifornií, Arizonou, Utahem a Nevadou, člověk pochopí, proč tu silnici nazval Steinbeck Matkou cest. Z toho
si odvezete hlavně zásadní pocit. Že se sem prostě musíte vrátit.